Před porodem funguje placenta jako orgán pro výměnu krevních plynů a současně představuje cirkulační "nízko-rezistentní" zkrat jako kompenzaci vysoké periferní cévní rezistence plodu.
Plod má v rámci svého krevního oběhu dva významné pravolevé zkraty, jeden na úrovni síní - foramen ovale a druhý mezi plicnicí a aortou - ductus arteriosus.
Kontrahované plicní arterioly plodu jsou příčinou vysoké plicní cévní rezistence. Pouze nízké procento srdečního výdeje plodu (5-10 %) protéká plícemi. Plod je velice dobře adaptován na nízké hodnoty PO2. V důsledku zkratování krevního toku přes foramen ovale a ductus arteriosus proudí nejlépe okysličená krev z umbilikální vény do dolní duté žíly k srdci a pak přes foramen ovale do levé síně a komory a následně do aorty. Tak se dostává krev s nejvyšším obsahem kyslíku především k myokardu a mozku plodu (obr. 9.5-3a).
Porodem dochází ke dvěma zásadním oběhovým změnám:
- přerušením pupečníku definitivně končí funkce placenty jako místa výměny krevních plynů a jako "nízko-rezistentního" cirkulačního zkratu;
- zahájení dýchání s expanzí plic vede k výraznému poklesu plicní cévní rezistence, který je dále potencován zvyšováním oxémie jako důsledku dýchání novorozence.
Na základě těchto změn se zvyšuje průtok krve plícemi a plicní žilní návrat do levé síně. Tím stoupá tlak v levé síni nad hodnotu tlaku v pravé síni a funkčně se uzavírá foramen ovale. Poklesem plicní cévní rezistence dosahuje krevní tlak v plicním řečišti nižších hodnot než systémový krevní tlak. V důsledku tlakových změn a vzestupu PO2 se původně pravolevý zkrat na úrovni ductus arteriosus mění v levopravý zkrat a posléze, během hodin, se ductus arteriosus funkčně zcela uzavírá (obr. 9.5-3b).
Tento proces "adultizace" fetální cirkulace a vytváření novorozeneckého typu krevního oběhu může být přerušen nebo zpomalen perinatální hypoxií vzniklou prenatálně, intrapartálně nebo postnatálně, a to z řady příčin. Výsledkem pak může být perzistence nebo obnovení fetálního typu cirkulace, který je pro postnatální existenci a vývoj novorozence krajně nepříznivý a nebezpečný.
Zatímco lehká "porodní asfyktizace" ve většině případů průběh adaptace dýchání a oběhu po porodu nenaruší, skutečná perinatální asfyxie znamená pro novorozence a jeho poporodní adaptaci zásadní ohrožení.
