Včasná diagnostika hrozícího předčasného porodu je obtížná. Vychází ze subjektivních obtíží těhotné, děložních kontrakcí a progredujícího nálezu na děložním hrdle. Řada případů nastává náhle, bez jakýchkoli předchozích varovných klinických příznaků. Avšak jen 18 % těhotných léčených pro hrozící potrat (předčasný porod) jím je skutečně ohroženo. To znamená, že diagnóza hrozícího předčasného porodu je z více než 80 % nesprávná a hospitalizace rodiček zbytečná. Na druhou stranu, jak již bylo řečeno, předčasných porodů neubývá. Často se předčasný porod ohlásí odtokem plodové vody, což bývá nevratný stav, který vede k brzkému ukončení těhotenství.
Proto se hledají biochemické markery, které by včas signalizovaly riziko předčasného porodu. Většinou se jedná o markery zánětu: leukocyty, C-reaktivní protein (CRP), interleukin (IL) 1, 6 a 8, tumor necrosis factor (TNF), prokalcitonin a proteázy. Dále se v diagnostice používá stanovení estriolu ve slinách a v séru těhotné, protože jeho množství odráží stav placenty. Pro všechny tyto markery platí, že mají vysokou senzitivitu, ale nízkou specificitu. To platí i o dalším markeru - fetálním fibronektinu (FFN). Předčasný porod je provázen zvýšenou choriodeciduální proteolytickou aktivitou. Tato zvýšená proteolýza vede ke zvýšenému uvolňování fibronektinu z choriodeciduálního prostoru do cervikovaginálního sekretu. FFN se fyziologicky vyskytuje v cervikálním hlenu do 20. týdne těhotenství a pak v období před porodem, proto jeho průkaz v rozmezí 24. a 36. týdne těhotenství vyčleňuje těhotné se zvýšeným rizikem předčasného porodu.
Jako další marker hrozícího předčasného porodu lze využít indikátor neovaskularizace. Zvýšená hladina angiogeninu v plodové vodě vzniká v důsledku ischémie a následuje stimulace angiogeneze.
