Distribuce léků ve fetálních tkáních a tělesných tekutinách se v průběhu těhotenství a v časném postnatálním období významně mění a poměr jednotlivých tělesných kompartmentů se od starších dětí a dospělých významně liší.
Celková tělesná voda (CTV) tvoří v časném fetálním období až 92 % tělesné hmotnosti plodu a její obsah s rostoucím stupněm těhotenství postupně klesá až na přibližně 75 % v termínu porodu.
Extracelulární tekutina (ECT) v časném období těhotenství tvoří přibližně 65 % hmotnosti plodu a postupně klesá na přibližně 35-45 % (350-440 ml/kg tělesné hmotnosti) v termínu porodu. V postnatálním období obsah extracelulární tekutiny dále klesá a na konci prvního roku života dosahuje hodnot 26-30 % tělesné hmotnosti.
Obsah intracelulární tekutiny (ICT) u plodu naopak v průběhu těhotenství stoupá z přibližně 25 % na přibližně 33 % ve 38.-40. týdnu těhotenství a ve 4. měsíci života dosahuje přibližně 37 % tělesné hmotnosti. V dalším období je obsah intracelulární tekutiny relativně stabilní a po celý život se pohybuje okolo 40 % tělesné hmotnosti.
Změny poměru CTV, ECT a ICT u plodu v průběhu těhotenství mají významný dopad na velikost jednotlivých distribučních prostorů pro hydrosolubilní látky. V případě materno-fetálního transportu proto musíme počítat s větším relativním distribučním prostorem (ml/kg) pro hydrosolubilní látky než u dospělých. Plazmatické koncentrace těchto látek mohou být proti dospělým pacientům v časném postnatálním období při stejném dávkování na kg tělesné hmotnosti významně sníženy.
Obsah tukové tkáně plodu narůstá v průběhu těhotenství z přibližně 1 % v časných fázích těhotenství až na 15 % v termínu porodu. V postnatálním období se podíl tukové tkáně na celkové tělesné hmotnosti postupně dále zvyšuje, ale hodnot srovnatelných s dospělými dosahuje až na konci puberty.
Pro liposolubilní látky je tedy u plodu a novorozence jejich distribuční objem ve srovnání s dospělými pacienty výrazně snížen.
Vazba na plazmatické bílkoviny závisí na jejich absolutním množství, na afinitě látky k vazebným místům plazmatických bílkovin, na počtu volných vazebných míst a na fyzikálně-chemických vlastnostech dané látky. Většina léků se váže na albumin a kyselý a1-glykoprotein. U plodu je množství plazmatických bílkovin přímo úměrné délce těhotenství, případně postnatálnímu věku novorozence. Vazba na plazmatické bílkoviny může být u plodu a novorozence ovlivněna rovněž přítomností látek, které vzájemně soupeří o stejná vazebná místa. Klinicky se tato kompetice uplatňuje u látek, u kterých je podíl vázané frakce vyšší než 80-90 % (barbituráty, trankvilizéry, indometacin a jiná nesteroidní antirevmatika). V této kompetici se nemusí nutně uplatňovat pouze exogenní látky, ale i endogenní bilirubin a volné mastné kyseliny. Hladiny obou těchto látek mohou být u plodu a novorozence výrazně vyšší než u dospělých. Vazbu na plazmatické bílkoviny ovlivňují rovněž některé patologické stavy, jako je hypotermie, acidóza, hypoglykémie, hypoxémie, sepse a hyperkapnie (3, 4, 14).
