Kardiovaskulární systém
Srdeční výdej v průběhu aktivního porodu stoupá přibližně dvojnásobně ve srovnání s hodnotami před porodem. Maximální vzestup je patrný v době bezprostředně po porodu. Příčiny vzestupu srdečního výdeje jsou multifaktoriální. Bolest a strach během porodu zvyšují mateřské cirkulující katecholaminy, s následnou tachykardií a zvýšením systolického objemu. Kontrakce dělohy způsobují cyklickou redistribuci krve do oběhu (autotransfúzi), což zvětšuje předpětí (preload) oběhu a zvýšení srdečního výdeje na základě Frank-Starlingova principu.
Respirační systém
Hyperventilace při porodu je fyziologická a představuje přirozenou odpověď na bolest. K hyperventilaci vedou kromě bolesti i špatné dechové techniky a strach. Hyperventilace způsobená průběhem děložní činnosti vede ke zvýšení dechového objemu na 750 ml a ke zvýšení dechové frekvence na více než 30 dechů/min. Minutová ventilace v průběhu děložních kontrakcí činí cca 26 l/min. Hodnoty maximálního proudění vdechovaného vzduchu jsou 20–34 l/min. Dechové parametry souvisejí s intenzitou porodních bolestí. Po podání porodnické analgezie jsou patrné významné změny. Po podání inhalační analgezie klesá ventilace na 18 l/min. Spotřeba O2 je v mezikontrakčním období cca 2,2 ± 0,3 ml/kg/min, zatímco během bolestivé kontrakce je 4,4 ± 0,6 ml/kg/min. Hyperventilace během porodu vede ke snížení mateřského PCO2 a může způsobit nebezpečnou respirační alkalózu s hypokapnií. Na hypokapnii reaguje arteriální systém dělohy vazokonstrikcí, takže hrozí placentární hypoperfúze. Následkem mateřské hyperventilace pak může vzniknout fetální hypoxémie.
