Intrapartální fetální pulsní oxymetrie (IFPO) je metoda hodnotící periferní krevní perfúzi stanovením arteriální saturace kyslíkem (SpO2). Jde o neinvazivní kontinuální metodu monitorování fetální oxygenace, která spolu s ostatními metodami (CTG, pH z hlavičky plodu) vede k diagnostice intrapartální fetální hypoxie.
Princip metody
Pulsní oxymetrie umožňuje stanovit saturaci hemoglobinu kyslíkem. Přístroj vyzařuje světlo o dvou určených vlnových délkách (920 a 660 nm), které proniká zkoumanou tkání. Poté vyhodnocuje, kolik kterého světla bylo během pulsní vlny zkoumanou tkání absorbováno. Jelikož redukovaný a oxidovaný hemoglobin obě vlnové délky absorbují odlišně, lze z poměru absorpčních spekter vypočítat poměr obou. Displej přístroje pak ukáže saturaci celkového hemoglobinu kyslíkem v procentech. Mají-li ukázané hodnoty být spolehlivé, je třeba, aby proud krve zkoumanou tkání byl výrazně pulsatilní. Přístroj ukazuje vedle saturace hemoglobinu i srdeční frekvenci plodu. Patologické formy hemoglobinu (např. karboxyhemoglobin nebo methemoglobin) mohou hodnoty zkreslit.
Vzorec pro výpočet saturace hemoglobinu kyslíkem (SpO2):
kde HbO2 = oxyhemoglobin, Hb = deoxyhemoglobin.
Nitroděložně uložený plod však nemá oblast shodnou k umístění diody a fotodetektoru. Byly proto vyvinuty reflekční senzory, které mají vedle sebe uloženou diodu a fotodetektor (obr. 9.3-20). Po odtoku plodové vody je nutno senzor uložit mezi děložní stěnu a naléhající kůži plodu (obr. 9.3-21). Přístroj pak snímá světlo odražené od tkáně plodu do fotodetektoru. Proto musí být senzor a kůže plodu v těsném doteku. Mekonium, pohyby plodu nebo jeho částí či tepenný puls na hlavičce mohou kvalitu signálu podstatně zhoršit. Jedinou komplikací aplikace senzoru může být otlak na tváři v místě kontaktu, který mizí do 24 hodin po porodu.
Současné podmínky pro provedení intrapartální pulsní oxymetrie u plodu jsou těhotenství starší 35 týdnů, pravidelná děložní činnost, odteklá plodová voda, nález na brance alespoň 2 cm, jednočetné těhotenství (u dvojčat je měření možné pouze u plodu A), poloha podélná hlavičkou.
Senzor se zavádí mimo kontrakci po dvou prstech zavedených endocervikálně směrem k vyhloubení kosti křížové. Je nutné ho umístit tak, aby fotoemitující diody i fotodetektor byly umístěny na tváři plodu.
Hodnoty kyslíkové saturace plodu v průběhu fyziologického porodu zdravého plodu jsou nižší než 70 %. Průměrné hodnoty SpO2 v I. době porodní jsou 59 ± 10 % a ve II. době porodní 53 ± 10 %. Pokud SpO2 poklesne pod 30 % na dobu delší než 10 minut, lze očekávat rozvoj hypoxie novorozence v 50 % případů. Při SpO2 nižším než 10 % jde zcela jistě o akutní intrapartální hypoxii plodu. Intrapartální fetální pulsní oxymetrie je schopna odhalit hypoxii plodu i při srdeční arytmii plodu, což je jinak limitujícícm faktorem u kardiotokografie.
Pulsní oxymetrie nevytěsní kardiotokografii z diagnostiky intrauterinní hypoxie. Její místo je v doplnění přesnější diagnostiky tísně plodu.
Spojení intrapartální fetální pulsní oxymetrie s kardiotokografií vede ke snížení frekvence císařských řezů provedených z indikace hrozící hypoxie plodu, kdy nepřímá diagnóza je založena pouze na interpretaci CTG záznamu, resp. na registraci frekvenčních změn myokardu plodu.
