Ovariální hyperstimulační syndrom

Syndrom není vždy zákonitě spojen s aktuálním těhotenstvím, ale může do něho časově zasahovat. Je iatrogenně navozeným patologickým stavem - důsledkem stimulace ovariální funkce z indikace sterility. (Incidence tohoto syndromu narůstá, i když jím trpí pouze menšina stimulovaných žen.) Rozeznáváme tři stupně závažnosti, incidence třetího, závažného stupně je u 0,3-1 % ze stimulovaných žen. Kritický stav je vzácný. Má specifický ráz, vyžadující odpovídající postup.

Etiologie: příčina a patofyziologie nejsou přesně prokázány. Nejvíce pravděpodobnou příčinou je tvorba vazoaktivní látky produkované zvětšujícími se vaječníky. Zvyšuje významně propustnost endotelu kapilárních stěn. Důsledkem je přesun tekutin z cévního řečiště extravaskulárně, do intersticia a dále až do třetího prostoru - hlubokého kompartmentu.

Klinický obraz: je nepředvídatelné, u které ženy se syndrom vyvine. Obraz je především nespecifický: ascites, hydrotorax, intersticiální nekardiální plicní edém podobný akutnímu syndromu dechové tísně - ARDS, hypovolemický šok s akutním selháním funkce ledvin. K jeho komplikacím se řadí trombembolické příhody, postižení jaterních funkcí a akutní cévní mozkové příhody.

Léčba:

  • • Ovariální hyperstimulační syndrom se vždy spontánně upraví, příčiny odezní a symptomy pozvolna vymizí. To trvá 1-3 týdny, v případě těhotenství většinou déle.
  • • Při progresi stavu směrem ke kritickým projevům je léčba symptomatická, obdobná léčbě multiorgánového selhávání.
  • • Je nutno doplnit deficit kolujícího objemu. Roztoky volíme podle hodnot plazmatických proteinů, roztoky krystaloidů snadno unikají mimo řečiště.
  • • Vyprázdní se hydrotorax z jednorázové punkce.
  • • Nebezpečný břišní kompartmentový syndrom při současném ascitu je častým příznakem, s oligurií. Ascites vyžaduje velmi pozvolné, šetrné vypuštění - často opakovanými pukcemi. Cílem prvního uvolnění je obnovení dostatečné diurézy.
  • • Syndrom akutní dechové tísně (ARDS) vyžaduje přechodné zařazení spontánního dýchání za trvalého přetlaku (CPAP), v případě progredujícího plicního edému umělou plicní ventilaci se zařazením endexspiračního přetlaku (PEEP).
  • • Do léčby se zařadí prevence trombembolických komplikací a ischemických mozkových cévních příhod, nejvhodněji podáváním nízkomolekulárního heparinu v dávce přibližně 1 mg/kg t. hm. s rozložením do dvou denních dávek po 12 hodinách.

Anesteziologické aspekty:

  • • Je-li indikován jakýkoli operační výkon (obr. 10.20-1), dáme přednost celkové anestezii před neuroaxiálními blokádami.
  • • Supinní poloha (rovně na zádech) není vhodná - snadno vznikne břišní kompartmentový syndrom s dalším prohloubením refrakterní hypotenze (viz rovněž kap. 10.4).
  • • Je-li výkon odkladný, vyprázdníme nejdříve ascites, vyčkáme stabilizace krevního tlaku a teprve poté uvedeme anestezii.
  •  
vstup do SOS porodnice
vstup do SOS porodnice
bakalářské studium

Doporučené postupy


404 Not Found

Not Found

The requested URL was not found on this server.


Apache Server at david2.securitynet.cz Port 80