K postižení CNS dochází u novorozence nejčastěji z důvodů intrauterinní či perinatální asfyxie, infekčního onemocnění (meningitis, sepse) nebo závažné oběhové a ventilační rozlady při jiné základní chorobě (vrozené srdeční vady, dědičné poruchy metabolismu aj.).
K hlavním příznakům patří poruchy vědomí (somnolence - kóma), křeče, poruchy svalového napětí (hypotonie, hypertonie), apnoické pauzy, žmoulavé pohyby úst, vegetativní nestabilita. Hlavním cílem léčby je stabilizace ventilace, stabilizace oběhu a léčba křečí. V medikaci se doporučují na prvním místě barbituráty - fenobarbital v úvodní dávce 20 mg/kg, dále 10 mg/kg/24 h. Po 24 hodinách léčby je vhodné monitorovat plazmatickou hladinu pro individuální farmakokinetiku (plazmatické hodnoty 60-170 mmol/l). Pokud křeče nereagují na předchozí terapii, jsou na druhém místě v pořadí hydantoináty - fenytoin v úvodní dávce 20 mg/kg (rychlost podání by neměla překročit 1 mg/kg/min pro možnost vzniku srdečních arytmií) s následnou udržovací dávkou 4-8 mg/kg/den ve třech dávkách. Doporučovaná plazmatická hodnota je 24-55 mmol/l. Třetí skupinou léků jsou benzodiazepiny - diazepam 0,1-0,3 mg/kg/dávku opakovaně.
V léčbě posthypoxického edému mozku se v současné době nedoporučuje podávání kortikoidů ani manitolu. U obou léků nebyl prokázán jednoznačný pozitivní efekt léčby, navíc při léčbě manitolem existuje u novorozenců s nízkou porodní hmotností riziko vzniku intrakraniálního krvácení. Postup při léčbě posthypoxických stavů je uveden na obr. 9.7-3.
