Jak již bylo uvedeno, porod představuje pro plod určitý stres. Plod je po několik hodin tísněn v děloze a porodních cestách, kdy během kontrakcí je intermitentně vyvíjen na jeho tělo a zejména hlavu značný tlak, kdy přerušovaně a opakovaně dochází k výkyvům v oxygenaci a poklesům relativně nízkého PO2.
Poté následuje vlastní porození dítěte, kdy definitivně zaniká fetoplacentární jednotka a kdy plod, resp. novorozenec, zahajuje samostatnou existenci, přičemž přichází do naprosto odlišného prostředí. Jestliže nitroděložní prostředí můžeme charakterizovat jako "vodní, optimálně teplé, tmavé, tiché a chráněné", pak mimoděložní prostředí je svou povahou "vzdušné, chladné, plné světla, hlučné a nechránící novorozence".
Reakcí na porod, resp. porodní stres, je mimo jiné vyplavení vysokého množství katecholaminů (adrenalinu a noradrenalinu). Katecholaminy se podílejí na regulaci řady adaptačních mechanismů, potencujících resorpci plicní tekutiny v plicích, uvolňování surfaktantu do alveolárních prostorů, mobilizaci endogenních energetických zdrojů a jejich utilizaci, obranné mechanismy proti "chladovému stresu" či regulaci distribuce srdečního výdeje k preferovaným orgánům - srdci a mozku. Zvýšené hodnoty katecholaminů udržují novorozence po porodu v bdělém stavu (dítě působí dojmem, že pozoruje své okolí), což přispívá k vytváření vztahu matka - dítě.
