První porodnická analgezie byla provedena 19. ledna 1847 doktorem (později sirem) Jamesem Youngem Simpsonem z Edinburghu (obr. 1.1-6). J. Y. Simpson byl syn pekaře z Bathgate, z městečka poblíž hlavního města Skotska. Lékařskou kvalifikaci získal v roce 1830 a několik let se věnoval práci na univerzitě v Edinburghu. Přes ne zcela přátelské vztahy s kolegy přitahoval svými poutavými přednáškami velké množství studentů. Simpson byl lékařem mnohostranných zájmů. Studoval lepru, puerperální sepsi, hemostázu a hojivost ran, zároveň byl autorem mnoha literárních sdělení o archeologii, nejvíce ovšem proslul svými pokusy s porodnickou analgezií. Pouhé tři měsíce po Mortonově demonstraci v Bostonu použil éter i u porodu. V USA se směl éter v rámci porodnické analgezie podávat až od 7. dubna 1847, kdy jeho aplikaci povolila americká porodnická organizace Keep of Boston.
Doktor Simpson si byl vědom, že éter není pro porod ideální anestetikum. Po dobu několika měsíců hledal vhodnější látku pro porodnickou analgezii. V hledání a výzkumu byli J. Y. Simpsonovi nápomocni jeho asistenti Matthews Duncan a George Keith (obr. 1.1-7). Výsledky společné práce na sebe nedaly dlouho čekat. Dne 8. listopadu 1847 byl těhotné při porodu podán chloroform.
Analgezie v porodnictví nacházela jen velmi obtížně a pomalu své pevné místo. Mnoho duchovních a někteří soudobí lékaři byli toho názoru, že bolest při porodu je vůle Boží. Vycházeli při tom z biblického textu, kde Bůh řekl ženě (Genesis, 3:16): "Velice rozmnožím tvé trápení i bolesti těhotenství, syny budeš rodit v utrpení, budeš dychtit po svém muži, ale on nad tebou bude vládnout." Soudilo se, že porodní bolest je dokonce v určitém směru pro trpící rodičku výhodná. J. Y. Simpson tvrdil, že hebrejské slovo v Bibli, které bylo překládáno jako žal či smutek z ženina prokletí, by mělo ve skutečnosti znamenat spíše snahu než bolest a utrpení. Tento Simpsonův názor ostatně potvrdili pozdější překladatelé Bible do angličtiny (11).
Spory samotného J. Y. Simpsona s jeho okolím trvaly šest let a skončily v okamžiku, kdy James Clark, královský porodník, doporučil Simpsonův objev královně Viktorii (1819-1901). Analgezii u porodu královny Viktorie provedl John Snow (1813-1858), první anesteziolog-specialista ve Velké Británii (obr. 1.1-8). J. Snow se narodil v Yorku jako nejstarší z devíti dětí farmáře. Vystudoval v Newcastle a v roce 1836 se přestěhoval do Londýna. Zde pracoval v nemocnici ve Westminsteru, často navštěvoval přednášky v Hunterově anatomickém ústavu a v roce 1838 se stal členem Královské společnosti chirurgů. Při své práci upřednostňoval právě chloroform, s nímž provedl více než 4000 anestezií.
J. Snow podal chloroformovou analgezii královně Viktorii 7. dubna 1853, během jejího sedmého porodu, kdy porodila prince Leopolda (1853-1881). Použil analgetickou koncentraci chloroformu nakapaného na kapesník, z něhož královna dýchala výpary v souladu s děložními kontrakcemi. Tato metoda vešla později ve známost pod názvem "narkose à la reine". Královna byla analgezií u svého porodu nadšena a dne 14. dubna 1857 použila opět této analgezie při porodu princezny Beatrice (1857-1944). J. Y. Simpsona odměnila královna titulem "Sir" před jménem a "baronet" za jménem. Na svůj erbovní znak si Simpson vybral Aesculapovu hůl a motto "Vítězství nad bolestí" (11).
Informace o Simpsonových pokusech s éterem a později s chloroformem se stávají inspirací pro další lékaře a Simpson má brzy řadu následovníků. Mezi nejznámější patří Dubois v Paříži a Channing, profesor porodnictví na Harvardské univerzitě. Právě Walter Channing publikuje podání éteru u 581 porodu během jednoho roku ve své knize, která nesla název "Etherisation". V rámci porodnické analgezie se začíná ve Francii v roce 1847 s rektální aplikací éterového oleje (obr. 1.1-9). Pro podání éteru a chloroformu se vynalézají nejrůznější formy pomůcek a přístrojů. Později se objevují nové způsoby pro podávání inhalačních anestetik (obr. 1.1-10).
Později byly v porodnictví po určitou dobu velmi populární cyklopropan, trichloretylén a metoxyfluran. Dnes se tyto látky pro své vedlejší účinky na matku a plod nepoužívají. Jediné dodnes používané a povolené inhalační anestetikum je oxid dusný, který poprvé podal u porodu S. Klikowich (1853-1910) v roce 1880 v Petrohradu. Větší popularity dosahuje podání N2O až po roce 1915. Podání N2O u porodu popsal v roce 1911 i průkopník anestezie Guedel (1883-1956) z USA. R. J. Minnitt (1890-1974) z Liverpoolu vyrábí dávkovač na podání směsi N2O a vzduchu. Podání této směsi bylo pro možnost navození hypoxie plodu v roce 1949 ve Velké Británii zakázáno. Až v roce 1961 Michael Tunstall ve skotském Aberdeenu konstruuje systém, který umožňuje podání přesných objemů N2O a O2, jediné plynné směsi, která je dnes povolena v rámci inhalační porodnické analgezie - Entonox (15).
V druhé polovině 19. století se začíná u porodu s intramuskulárním a intravenózním podáváním sedativ a analgetik. V roce 1869 navrhuje Liebrich podání chloralhydrátu. Jsou známé pokusy s aplikací opia a sloučenin bromidů. Emil Fischer a von Mering v roce 1903 začínají podávat k navození spánku barbituráty. Morfin, který byl separován z opia F. W. A. Sertürnerem (1783-1841) v roce 1806, se také často s úspěchem používal, a to i přes znalost jeho vedlejších účinků na matku a plod. V roce 1910 navrhuje Jaeger podávat u porodu papaverin. V téže době von Steinbuchel v Grazu a C. J. Gauss ve Freiburgu podávají směs morfinu se skopolaminem, čímž navozovali během porodu tzv. šerospánek (Dämmerschlaf, twilight sleep). Pokusy s podáváním vysokých dávek hyoscinu koncem dvacátých let 20. století vyvolávaly u porodu neklid rodiček. V letech 1939-1940 popisuje Benthin v Německu novou látku s analgetickými účinky - pethidin. Pethidin se brzy na to začíná podávat u porodu, časem se začíná kombinovat s fenothiaziny a benzodiazepiny (neuroplegická analgezie). Tato farmaka se podávají dodnes, a to i přes známé negativní účinky na plod a novorozence. Jinak tomu bylo v případě ketaminu. Podání ketaminu u porodu popisuje v roce 1974 Akamatsu, avšak v rámci systémové porodnické analgezie bylo od jeho aplikace záhy upuštěno.
Více než jedno století poté, co byl J. Y. Simpson napadán klerikály za svoji údajnou bezbožnost, pokládal papež římsko-katolické církve Pius XII. za nezbytné prohlásit, že katolická církev není proti prevenci bolesti v průběhu porodu. Stalo se tak v roce 1956 (12).
