Po
ověření diagnózy těhotnou hospitalizujeme. Pečlivě monitorujeme plod pomocí
kardiotokografu a provádíme flowmetrii. Snažíme se odstranit příčinu
např. normalizací TK u hypertenze či preeklampsie, kompenzací diabetu,
korekcí anémie ap. Bohužel ve většině případů jsou změny v placentárním
řečišti již fixovány a případná léčba může zabránit jen jejich prohlubování.
Vazodilatační léčba vychází z předpokladu, že postižením endotelu
v uteroplacentární junkci dochází k ischémii, k zúžení lumenu
cév a ke změně průtoku krve. Podáváním látek s vazodilatačním účinkem (b2-sympatomimetika, magnézium
sulfát, dihydroergotoxin, nitroglycerin, corvaton a jiné) se pokoušíme zlepšit podmínky pro
přívod kyslíku a výživných látek k plodu. Perfúzní odpor se zvyšuje hlavně při
vytváření trombocytových náletů, event. uzávěrů, a při zvýšeném ukládání
fibrinogenu v uteroplacentární oblasti. Bývá to hlavně při poruchách fibrinolytické rovnováhy, jak je můžeme pozorovat při
hyperkoagulačních stavech a při preeklampsii. V těchto případech je
indikována aplikace heparinových preparátů. Substituce výživných látek, zejména
bílkovin a vitaminů, patří do komplexní palety léčby IUGR plodu. Indikovaná je
u žen s prokázanou karencí těchto látek (např. narkomanky). Pokusy
o paraplacentární intraamniální aplikaci se neosvědčily. Rovněž bylo
opuštěno jako obsoletní, dříve velmi oblíbené, infúzní podávání hypertonické
glukózy.
V mnoha případech se bude jednat
o ukládání imunokomplexů v endotelu cév. Etiologie a tudíž i léčba
nebývá známa. Někteří autoři doporučují preventivně od časných týdnů
těhotenství podávat malé dávky kyseliny acetylsalicylové. Tato profylaxe však
není bez rizika pro plod i matku.
Manifestuje-li se IUGR
v časných týdnech těhotenství a zvláště jedná-li se o hypotrofii
symetrickou, je vhodné stanovit karyotyp plodu k vyloučení vrozené
vývojové vady plodu
