Ventilační rozladu provází často u novorozence i oběhové selhání. Mezi známky oběhového selhání patří:
- klidová tachykardie (nad 160/min),
- hůře plněný periferní puls,
- prodloužení času rekapilarizace nad 3 s,
- mramorování kůže a
- nehmatná játra (důsledek hypovolémie).
Objektivizace nálezu v předtransportní péči je obtížná. Z dostupných metod je to snad jen echokardiografické vyšetření, které však musí provádět lékař se zkušenostmi v dané problematice.
Zajištění vstupu do cévního řečiště
Vždy dáváme přednost zavedení i.v. kanyly do periferního řečiště. U novorozenců těsně po porodu nebo v několika následujících dnech je možná kanylace umbilikální žíly. Umbilikální žíla je vždy dobře dosažitelná, snadno kanylovatelná, je lokalizovaná v proximálním pólu pupečníku. Poměrně častou komplikací kanylace pupečníkové žíly je zavedení katétru do drobných jaterních větví. Zjistíme to tak, že po 4-5 cm zavedení kanyla naráží na elastický odpor a nelze aspirovat krev. V tomto případě je možné použít žílu k podání léků v rámci urgentní resuscitace, nikoli však k resuscitační péči a kontinuálnímu podávání inotropních látek (hrozí ischémie tkáně). Tam, kde není možné zajistit předchozí vstupy, přichází v úvahu intraoseální podání léků. Intraoseální jehla se zavádí pod tuberositas tibie do mediální plochy. Touto cestou lze podat všechny léky nutné k resuscitaci včetně infúzních roztoků (krystaloidy i koloidy). K zajištění vstupu do cévního řečiště je nevhodné používat injekční jehly, preparaci žíly, popř. v akutním stavu kanylovat centrální žílu.
Léky používané v léčbě oběhového selhání
Léčba asystolie nebo těžké bradykardie adrenalinem, stejně jako léčba metabolické acidózy pomocí NaHCO3 byly probrány v kap. 9.6.
Podpora oběhu katecholaminy vyžaduje pečlivé sledování krevního tlaku. Neinvazivní způsob monitorování oběhově alterovaného novorozence může vést k chybným diagnostickým a terapeutickým závěrům. Invazivní monitoring TK je nezbytný. Zvláště u novorozenců s nízkou porodní hmotností je důležité udržovat TK v úzkém fyziologickém rozmezí. Podává se dopamin v dávkách do 10 mg/kg/min, optimálně do 7 mg/kg/min. Tam, kde je prokázána porucha kontraktility myokardu, doplňujeme léčbu dobutaminem v dávce 2-20 mg/kg/min. Je nutné se vyvarovat bolusového podání, které může u nezralých dětí být příčinou intrakraniálního krvácení.
Volumoterapie: při hypovolémii doplňujeme efektivně cirkulující objem krystaloidy nebo koloidy. Z krystaloidů můžeme podat 1/1 fyziologický roztok nebo 1/1 Ringerův roztok. Dávky jsou stejné jako u koloidů a musí respektovat potřebu pacienta. Z koloidů používáme albumin v dávce 10 ml/kg/dávku. Postup při léčbě oběhového selhání ukazuje obr. 9.7-2.
