Alfa2-agonisté jsou receptorově specifická farmaka, která se váží na a2-adrenergní receptory. Centrální a2-receptory se nacházejí v největší hustotě především v locus coeruleus, hlavním noradrenergním mozkovém jádru, uloženém bilaterálně v mozkovém kmeni pod stropem 4. komory mozkové. To se podílí na regulaci spánku a bdění, na pozornosti, orientaci, učení a paměti, na stresu, nocicepci, na vegetativních i endokrinních funkcích (21). Vysoká hustota a2-adrenergních receptorů je také v nervus vagus i v tractus solitarius v prodloužené míše. V substantia gelatinosa míchy se také nacházejí vedle opioidních receptorů a2-adrenergní receptory. Jejich blízké anatomické vzájemné vztahy svědčí o tom, že dochází k interakcím mezi oběma typy systémů v míše a že se vzájemně podporují při antinociceptivním účinku a2-agonistů (13).
Po navázání a2-agonisty na a2-adrenergní receptor dochází k výrazné redukci uvolňování neurotransmiteru noradrenalinu z nervového zakončení, a tím k významnému snížení aktivity sympatiku. Právě tento mechanismus se podílí na sedativním až hypnotickém účinku a2-agonistů. Snížením aktivity sympatiku dochází také k výrazné modulaci sympatikoadrenální reakce organismu na chirurgický výkon. Útlum centrálního noradrenergního přenosu umožňuje významné snížení dávkování inhalačních i intravenózních anestetik. Analgetický účinek a2-agonistů je také dán ovlivněním noradrenergního přenosu. Při kombinaci s opioidy se tak v mechanismu analgetického účinku obě farmaka vzájemně doplňují.
Alfa2-agonisté v klinickém dávkování ovlivňují dýchací systém nevýznamně. Kardiovaskulární systém je ovlivněn centrálně i periferně. Centrální sympatolytický účinek a současná stimulace vagu vedou k poklesu srdeční frekvence i krevního tlaku.
Klonidin je již celou řadu let používán k léčení hypertenzních stavů a preeklampsie těhotných, aniž by negativně ovlivňoval kardiovaskulární nebo neurologický stav novorozence.
Klonidin je však také aplikován epidurálně nebo subarachnoidálně k tlumení bolesti za porodu. Výzkum na březích ovcích ukázal, že tento a2-agonista je vhodný pro matku i plod. Zmíněné pokusy prokázaly, že již za 30 minut po epidurální injekci klonidinu v dávce 300 mg bylo dosaženo jeho maximální hladiny v mozkomíšním moku. V této dávce klonidin neovlivnil průtok krve dělohou a nepůsobil ani na děložní činnost. Srdeční frekvence matky i plodu se lehce snížila. Krevní tlak nebyl ovlivněn. Rychlý maternofetální přestup klonidinu můžeme vysvětlit jeho fyzikálně-chemickými vlastnostmi, především tím, že při fyziologickém pH je jen jeho 1/3 v ionizované formě, a tím, že je vysoce rozpustný v tucích. Doba trvání analgetického účinku po jednorázové epidurální aplikaci je 3-6 hodin.
Klonidin také potencuje analgezii navozenou lokálním anestetikem a prodlužuje její délku. Kromě toho umožňuje redukci dávkování lokálního anestetika. Při epidurálním podání 0,125% bupivakainu se 120 mg klonidinu došlo ke zdvojnásobení délky analgezie a k jejímu zvýšení ve II. době porodní oproti samotnému bupivakainu. Také analgezie při šití epiziotomie byla s přídavkem klonidinu účinná. U některých žen vedl klonidin v uvedené dávce k různě vyjádřené sedaci. Neovlivnil však ani fetální srdeční frekvenci, ani průběh porodu nebo Apgar-skóre novorozence (20).
Ve studii Landaua a spol. (1999) byl kombinován klonidin v dávce 75 mg s 0,1-0,2% ropivakainem epidurálně. Klonidin v této dávce urychlil nástup účinku a prodloužil analgetický účinek ropivakainu.
Byl již také podán klonidin subarachnoidálně v celkové dávce 100-300 mg. Zkušenosti jsou však dosud ojedinělé.
Terapeutické místo klonidinu v porodnické analgezii se dosud hledá. Jisté však je, že v dávce do 100 mg epidurálně prohloubí a zintenzivní analgetický účinek navozený lokálním anestetikem bez negativních účinků na matku a plod.
