Klasická audioanalgezie představuje přenos tzv. bílého šumu, který žena během porodu poslouchá ze sluchátek (obr. 1). Šum je složen z množství různofrekvenčních zvuků, které po sumaci připomínají zvuk zurčící vody. Rodička si audiotechniku sama kontroluje a ovládá. Během děložní kontrakce si může podle svých pocitů zesilovat nebo zeslabovat intenzitu zvuku. Tato nefarmakologická metoda představuje formu distrakční terapie a je pro matku a plod zcela neškodná. Vedle porodnictví je někdy využívána i ve stomatologii. Její nevýhodou je nízký analgetický účinek. Je popisována jako doplněk systémové analgezie, přičítá se jí nižší spotřeba systémově podaných analgetik. Audioanalgezii lze modifikovat. V předporodní přípravě se ženám k porodu navrhne podání oblíbené hudby z vlastních audiokazet. Další možností je podání speciálních hudebních motivů a kompozic, které mají psychický, relaxační účinek. Relaxační hudba je vhodný doplněk pro všechny ostatní druhy metod porodnické analgezie, včetně epidurální. Velkou výhodu představuje audionalgezie v případě neuroaxiálních metod porodnické anestezie. Operantka, která je během výkonu v bdělém stavu, není rušena hlasy a zvuky na operačním sále.
Obr. 1: Audioanalgezie, doplněk epidurální analgezie u porodu
Literatura
1. BARBE, DP., SATTENSPIEL, E. Audioanalgesia in labor and delivery. Obstet. Gynec., 25, 1965, p. 683.
2. BURT, RK., KORN, GW. Audioanalgesia in obstetrics. Am. J. Obstet. Gynec., 88, 1964, p. 361.
3. MOIR, DD., THORBURN, J. Obstetric Anaesthesia and Analgesia. London : Bailliere Tindall, 1986.
