Mezi nejčastější krátkodobé chirurgické porodnické výkony vyžadující anestezii patří ve III. a IV. době porodní manuální nebo instrumentální revize dutiny děložní, sutura epiziotomie a revize a sutura hrdla děložního a pochvy. Také během spontánního porodu musíme v řídkých případech provést nastřihnutí děložní branky na konci I. doby porodní nebo naložit forceps u nespolupracující rodičky (1).
Pokud nepoužijeme z důvodů daných kontraindikací, technické nebo odborné nevybavenosti pracoviště pro neuroaxiální/regionální anestezii, musíme zvolit krátkodobou celkovou anestezii. Většina uvedených výkonů je akutní. Zhodnocení celkového stavu rodičky provede anesteziolog. Informuje se o délce probíhajícího porodu, o krevních ztrátách, o lécích podaných v průběhu porodu. Zhodnotí základní hemodynamické parametry a stav vědomí rodičky, orientuje se o krevní srážlivosti. U rodiček se často setkáváme s poruchou vyprazdňování zažívacího traktu. Tam, kde jsou jakékoli pochyby o lačnosti, musíme zajistit dýchací cesty tracheální intubací. Riziko regurgitace, aspirace a vzniku aspirační pneumonie je velmi vysoké. Intubaci provedeme zpravidla "crush" technikou se Sellickových hmatem a rychlým nafouknutím těsnicí manžety tracheální rourky.
Nejčastěji použijeme k těmto výkonům intravenózní anestezii s možností podpůrného nebo řízeného dýchání. Z intravenózních anestetik se uplatní především propanidid nebo propofol. Můžeme také použít etomidát. Abychom se vyhnuli vzniku myoklonických záškubů, podáme nejprve etomidát v nízké dávce 0,05 mg/kg a po 60-90 s doplníme do celkové dávky 0,2-0,3 mg/kg. Při potřebě analgezie podáme alfentanil v dávce 0,5 mg nebo remifentanil v dávce 0,5 mg/kg. Dávku hypnotika nebo opioidu můžeme podle potřeby opakovat. Při použití regionální anestezie ji můžeme doplnit sedací při vědomí midazolamem.
Ve III. nebo IV. době porodní můžeme také použít disociativní anestetikum ketamin v dávce do 1 mg/kg. Ketamin má výrazný sympatomimetický účinek na oběh. To je výhodné zejména u rodiček s větší krevní ztrátou (protišokový účinek). Ketamin doplníme k prevenci psychomimetických příznaků malou dávkou midazolamu nebo propofolem v dávce 0,5-1 mg/kg. U vyčerpaných rodiček s větší krevní ztrátou se vyhýbáme thiopentalu nebo propofolu. Obě farmaka mají negativně inotropní účinek, který spolu s dechovou depresí může způsobit výrazné komplikace.
Při všech těchto výkonech musíme zajistit spolehlivě žilní přístup a při větších krevních ztrátách zahájíme volumoterapii krystaloidy, koloidy nebo krevními deriváty. Sledujeme orientačně také krevní ztráty, a jsou-li větší, odesíláme krev na hemokolagulační vyšetření. Včas zahajujeme léčbu antikoagulačními preparáty.
V případě indikace k provedení hysterektomie použijeme nejčastěji balancovanou anestezii s použitím izofluranu v nízkých koncentracích. Halotan relaxuje dělohu a způsobuje tak ještě větší krevní ztráty, proto se mu raději vyhneme. V průběhu anestezie monitorujeme základní životní funkce.
Mezi nejčastější krátkodobé chirurgické porodnické výkony vyžadující anestezii patří ve III. a IV. době porodní manuální nebo instrumentální revize dutiny děložní, sutura epiziotomie a revize a sutura hrdla děložního a pochvy. Také během spontánního porodu musíme v řídkých případech provést nastřihnutí děložní branky na konci I. doby porodní nebo naložit forceps u nespolupracující rodičky (1).
Pokud nepoužijeme z důvodů daných kontraindikací, technické nebo odborné nevybavenosti pracoviště pro neuroaxiální/regionální anestezii, musíme zvolit krátkodobou celkovou anestezii. Většina uvedených výkonů je akutní. Zhodnocení celkového stavu rodičky provede anesteziolog. Informuje se o délce probíhajícího porodu, o krevních ztrátách, o lécích podaných v průběhu porodu. Zhodnotí základní hemodynamické parametry a stav vědomí rodičky, orientuje se o krevní srážlivosti. U rodiček se často setkáváme s poruchou vyprazdňování zažívacího traktu. Tam, kde jsou jakékoli pochyby o lačnosti, musíme zajistit dýchací cesty tracheální intubací. Riziko regurgitace, aspirace a vzniku aspirační pneumonie je velmi vysoké. Intubaci provedeme zpravidla "crush" technikou se Sellickových hmatem a rychlým nafouknutím těsnicí manžety tracheální rourky.
Nejčastěji použijeme k těmto výkonům intravenózní anestezii s možností podpůrného nebo řízeného dýchání. Z intravenózních anestetik se uplatní především propanidid nebo propofol. Můžeme také použít etomidát. Abychom se vyhnuli vzniku myoklonických záškubů, podáme nejprve etomidát v nízké dávce 0,05 mg/kg a po 60-90 s doplníme do celkové dávky 0,2-0,3 mg/kg. Při potřebě analgezie podáme alfentanil v dávce 0,5 mg nebo remifentanil v dávce 0,5 mg/kg. Dávku hypnotika nebo opioidu můžeme podle potřeby opakovat. Při použití regionální anestezie ji můžeme doplnit sedací při vědomí midazolamem.
Ve III. nebo IV. době porodní můžeme také použít disociativní anestetikum ketamin v dávce do 1 mg/kg. Ketamin má výrazný sympatomimetický účinek na oběh. To je výhodné zejména u rodiček s větší krevní ztrátou (protišokový účinek). Ketamin doplníme k prevenci psychomimetických příznaků malou dávkou midazolamu nebo propofolem v dávce 0,5-1 mg/kg. U vyčerpaných rodiček s větší krevní ztrátou se vyhýbáme thiopentalu nebo propofolu. Obě farmaka mají negativně inotropní účinek, který spolu s dechovou depresí může způsobit výrazné komplikace.
Při všech těchto výkonech musíme zajistit spolehlivě žilní přístup a při větších krevních ztrátách zahájíme volumoterapii krystaloidy, koloidy nebo krevními deriváty. Sledujeme orientačně také krevní ztráty, a jsou-li větší, odesíláme krev na hemokolagulační vyšetření. Včas zahajujeme léčbu antikoagulačními preparáty.
V případě indikace k provedení hysterektomie použijeme nejčastěji balancovanou anestezii s použitím izofluranu v nízkých koncentracích. Halotan relaxuje dělohu a způsobuje tak ještě větší krevní ztráty, proto se mu raději vyhneme. V průběhu anestezie monitorujeme základní životní funkce.
