Užívání vodních koupelí pro zmírnění
porodních bolestí je známo po staletí. Koupele, relaxační sprchy, horké
nebo studené obklady, termofory přikládané na oblast beder rodičky se
začaly opět zdůrazňovat během posledních 20 let. Je známo, že taktilní,
nebolestivá stimulace tlumí přenos bolestivých impulsů do vyšších etáží
CNS. Útlum probíhá na úrovni zadních míšních rohů a je experimentálně
prokazatelný. Možná, že tohle je právě ten mechanismus, kterým vodní
lázeň tlumí porodní bolest.
V roce 1983 zveřejnil francouzský porodník Michel Odent (4) metodu
porodu v bazénu. Rodička se pohybuje zejména v I. době porodní v mělkém
bazénu (cca 2 × 2 m) s vodou 37 °C teplou. Pobyt ve vodní lázni má
způsobovat nebolestivý průběh porodu, omezení léků a všech zásahů do
průběhu porodu. Vlastní porod dítěte Odent doporučuje vést mimo bazén
vleže na lůžku, vestoje nebo vkleče, nebo přímo do vody. Podle Odenta
porod do vody novorozence neohrožuje, protože prý první dýchací pohyby
jsou vyvolány stykem pokožky dítěte se vzduchem.
Podle Odenta má pobyt ve vodě příznivý účinek na cévní a svalový
systém rodičky a snižuje její psychické napětí. Na druhé straně Odent
neupřednostňuje přítomnost otce u porodu, především proto, že porod má
být “ženskou záležitostí”, a také proto, aby se případný neklid
partnera nepřenášel na rodičku. Navrhuje přítomnost přítelkyně
(přítelkyň) nebo doprovod matky rodičky či zkušené a empatické porodní
asistentky. Prvky Odentova postupu jsou používány i v některých našich
porodnických ústavech, zejména uložení novorozence po přestřižení
pupečníku, ještě před dalším ošetřením, na prsa rodičky pro navázání
vizuálního a pohmatového kontaktu. Novorozenec musí být k matce
přiložen tak, aby opět slyšel tlukot jejího srdce. Požadavek uložení
novorozence ještě před přerušením pupečníku na matčinu hruď a čekání na
jeho dotepání je kritizován. Při nepodvázaném pupečníku hrozí
u novorozence exsangvinace.
Přívrženci hydroanalgezie přisuzují teplé vodě příjemné pocity,
které mají navozovat zvýšení vyplavování endogenních opioidů a současně
nižší produkci katecholaminů. Popisují rychlejší dilataci děložní
branky, zkrácení porodu a nižší četnost operačních intervencí. Kritici
argumentují výsledky svých studií, v nichž demonstrují, že není rozdíl
mezi porody ve vodě a mezi porody “na suchu” (perineální trauma, krevní
ztráta, postnatální stav novorozence).
Základní metody hydroanalgezie u porodu jsou:
- relaxační koupel,
- porod do vody,
- intradermální injekce (obstřiky) sterilní vodou.
Literatura
1. ALDERICE, F., RENFREW, MJ., et al. Labour and birth in water. Lancet, 342, 1993, p. 1563.
2. DEANS, AC., STEER, PJ. Labour and Birth in Water. Temperature of pool is important. Lancet, 342, 1993, p. 948–949.
3. HAWKINS, S. Water vs conventional birth: infection rates compared. Nursing Times, 91, p. 38–40.