Užívání vodních koupelí pro zmírnění porodních bolestí je známo po staletí. Koupele, relaxační sprchy, horké nebo studené obklady, termofory přikládané na oblast beder rodičky se začaly opět zdůrazňovat během posledních 20 let. Je známo, že taktilní, nebolestivá stimulace tlumí přenos bolestivých impulsů do vyšších etáží CNS. Útlum probíhá na úrovni zadních míšních rohů a je experimentálně prokazatelný. Možná, že tohle je právě ten mechanismus, kterým vodní lázeň tlumí porodní bolest.
V roce 1983 zveřejnil francouzský porodník Michel Odent (4) metodu porodu v bazénu. Rodička se pohybuje zejména v I. době porodní v mělkém bazénu (cca 2 × 2 m) s vodou 37 °C teplou. Pobyt ve vodní lázni má způsobovat nebolestivý průběh porodu, omezení léků a všech zásahů do průběhu porodu. Vlastní porod dítěte Odent doporučuje vést mimo bazén vleže na lůžku, vestoje nebo vkleče, nebo přímo do vody. Podle Odenta porod do vody novorozence neohrožuje, protože prý první dýchací pohyby jsou vyvolány stykem pokožky dítěte se vzduchem.
Podle Odenta má pobyt ve vodě příznivý účinek na cévní a svalový systém rodičky a snižuje její psychické napětí. Na druhé straně Odent neupřednostňuje přítomnost otce u porodu, především proto, že porod má být “ženskou záležitostí”, a také proto, aby se případný neklid partnera nepřenášel na rodičku. Navrhuje přítomnost přítelkyně (přítelkyň) nebo doprovod matky rodičky či zkušené a empatické porodní asistentky. Prvky Odentova postupu jsou používány i v některých našich porodnických ústavech, zejména uložení novorozence po přestřižení pupečníku, ještě před dalším ošetřením, na prsa rodičky pro navázání vizuálního a pohmatového kontaktu. Novorozenec musí být k matce přiložen tak, aby opět slyšel tlukot jejího srdce. Požadavek uložení novorozence ještě před přerušením pupečníku na matčinu hruď a čekání na jeho dotepání je kritizován. Při nepodvázaném pupečníku hrozí u novorozence exsangvinace.
Přívrženci hydroanalgezie přisuzují teplé vodě příjemné pocity, které mají navozovat zvýšení vyplavování endogenních opioidů a současně nižší produkci katecholaminů. Popisují rychlejší dilataci děložní branky, zkrácení porodu a nižší četnost operačních intervencí. Kritici argumentují výsledky svých studií, v nichž demonstrují, že není rozdíl mezi porody ve vodě a mezi porody “na suchu” (perineální trauma, krevní ztráta, postnatální stav novorozence).
Základní metody hydroanalgezie u porodu jsou:
- relaxační koupel,
- porod do vody,
- intradermální injekce (obstřiky) sterilní vodou.
Literatura
1. ALDERICE, F., RENFREW, MJ., et al. Labour and birth in water. Lancet, 342, 1993, p. 1563.
2. DEANS, AC., STEER, PJ. Labour and Birth in Water. Temperature of pool is important. Lancet, 342, 1993, p. 948–949.
3. HAWKINS, S. Water vs conventional birth: infection rates compared. Nursing Times, 91, p. 38–40.
