Jmeniny 16. září.
Ludmila byla nejprve blahoslavena, později prohlášena za svatou a stala se patronkou celé země. Její kult se spolu popularitou sv. Václava stal jedním z mocenských sloupů mladé přemyslovské dynastie. O šíření kultu sv. Ludmily se velkou měrou zasloužili především Mlada Přemyslovna a Boleslav II., kteří u nás založili vůbec první klášter a uvedli do něj benediktinky. Písemně je však úcta k Ludmile doložena až od konce 11. století. Problém byl totiž v tom, že byla "jenom ženou". Ještě v roce 1100 pochyboval pražský biskup Heřman o Ludmilině svatosti a požadoval důkazy. Těch se mu skutečně dostalo: mezi jejími ostatky se totiž zachovala i část závoje, jímž byla uškrcena, a tehdejší abatyše Windelmuth svolila, aby relikvie podstoupila zkoušku ohněm. Závoj neshořel, a biskup musel Ludmilu vzít na milost. Od té doby úcta ke svaté Ludmile neustále rostla a její svatost byla definitivně uznána v letech 1143-44, kdy dlel v Praze papežský legát Quido kardinál di Catello. Za Karla IV. vyrostl nad jejím hrobem náhrobek vysoké umělecké hodnoty. Když byl její hrob v roce 1981 otevřen, byl v něm skutečně již zmíněný závoj nalezen. Pozůstatky svaté Ludmily nám daly také představu o tom, jak skutečně vypadala. Byla to robustní žena, jejíž výška dosáhla až 168 cm a měla mírný předkus. Je zajímavé, že pozdější busta kněžny (relikviář) tuto skutečnost respektuje.