V současné době je kardiomyopatiím věnována zvýšená pozornost. Jejich výskyt je udáván v poměru 1 : 1300 u primárně rizikových těhotných/rodiček a latentně se vyskytuje s četností výskytu 1 : 15 000. Morbiditu, popř. mortalitu mohou zvyšovat až do 5. měsíce po porodu. Příčina není přesně známa, letalita může dosáhnout až 50 %.
Etiologie: podkladem kardiomyopatií je především porucha převodního systému myokardu (syndrom prodlouženého intervalu QT), který je zatížen vysokým rizikem závažných komplikací. Bývá založena kongenitálně. Těhotné s hypertrofickou kardiomyopatií tolerují těhotenství poměrně dobře, choroba nevylučuje spontánní porod. Izolovaná hypertrofie pravé komory se jeví rizikovější – může vést i k náhlé srdeční smrti, nejčastěji pod obrazem PEA (přetrvávající elektrofyziologické aktivity bez hmatného tepu).
Klinický obraz se manifestuje v pokročilém těhotenství především nezvyklou námahovou dušností, v diferenciální diagnostice však nenajdeme známky preeklampsie nebo hypertenze.
Terapeutický postup:
- při netypických kardiálních obtížích si vyžádáme konzilium zkušeného kardiologa;
- náhlá srdeční zástava vyžaduje zprvu zahájení neodkladné resuscitace (viz níže v kap. Srdeční zástava v těhotenství a za porodu). Při kardiomyopatiích je její úspěšnost nižší než při elektrokonvertibilních dezorganizovaných dysrytmiích typu komorové fibrilace.
Anesteziologické aspekty:
* anesteziolog je nejčastěji povolán k náhlé neodkladné resuscitaci (viz níže v kap. Srdeční zástava v těhotenství a za porodu);
* pokud má podat anestezii, je volba neuroaxiální anestezie šetrnější
než volba celkové anestezie s tracheální intubací a hemodynamickým
rozkolísáním;
* udržení hemodynamické stability, absence dráždění z operačního pole jsou základními požadavky.
