Průnik farmak přes placentární bariéru je zčásti determinován na základě Fickova principu, uplatňuje se pasivní difúze, aktivní transport i ultrafiltrace. Hlavními parametry ovlivňujícími přenos jsou koncentrační gradient (matka - plod), krevní zásobení (uterinní a umbilikální průtok krve) a charakter membrány oddělující kompartmenty matka - plod (stavba a vlastnosti difúzní plochy).
Průtok krve dělohou je primárně závislý na perfúzním tlaku (uterinním arterio-venózním tlakovém rozdílu) a děložní cévní rezistenci. Je zřejmé, že odchylky v systémové cirkulaci matky mohou průtok krve dělohou výrazně změnit. Mezi známé vlivy patří supinní hypotenze, užití vazopresorických látek a přímý i zprostředkovaný vliv anestetik na cévní tonus. Kompresivní zvýšení nitroděložního tlaku při kontrakcích omezuje přestup látek, a proto jsou v době kontrakce u plodu zjišťovány nižší koncentrace farmak. Významným vlivem se může rovněž uplatnit útlak či strangulace pupečníku.
Rychlý průnik farmak placentou je vázán na jejich malou molekulovou hmotnost, sníženou vazbu na bílkoviny, nízký stupeň ionizace a vyšší rozpustnost v tucích. Této charakteristice odpovídají téměř všechna sedativa a anestetika. Naopak přenos svalových relaxancií je relativně pomalý a limitovaný s ohledem na jejich nízkou liposolubilitu a vysoký stupeň ionizace.
Rozsah zasažení plodu farmaky podanými matce závisí na komplexu mnoha faktorů - na koncentraci látky, velikosti dávky, rychlosti podání, vstupní bráně, distribuci, rychlosti biodegradace i eliminace atd. Všechny uvedené okolnosti jsou předmětem anesteziologické předoperační rozvahy i východiskem pro strategii vedení celkového znecitlivění.
