Tento způsob je svými zastánci nepravdivě udáván za “přirozenější”,
a to přesto, že ani primitivní lidé jej nikdy nepoužívali. Rodička
prožívá ve vodě nejen I. dobu porodní, ale ve vodě rodí i dítě (1, 2).
Výhody: udává se opět zvýšená relaxace porodních cest, analgezie a s tím spojené zkrácení I. a II. porodní doby.
Nevýhody: dosud stále chybějí objektivní důkazy
o prospěšnosti metody zejména z hlediska mateřské a perinatální
mortality a morbidity. Metoda je technicky náročná: speciální vana
s protiskluzným povrchem, se zařízením pro rychlé napuštění a rychlé
vypuštění vody, s regulací teploty vody. Nezbytnou nutnost představují
hygienická opatření a kritéria, obtíží zůstává sledování
intrauterinního stavu plodu. Peripartální riziko představuje mateřská
i novorozenecká infekce, embolie vody u matky, hypoxie plodu a aspirace
vody novorozencem.
Kontraindikace: jsou shodné jako u relaxační koupele.
Často je kritizována časová náročnost při přechodu do nevodního
prostředí při indikaci operačního ukončení (zejména ve II. době
porodní). Pro velmi slabý analgetický účinek se zdůrazňují i nesplněná
očekávání žen (3, 5).
Česká gynekologická a porodnická společnost J. E. Purkyně
prostřednictvím své Sekce perinatální medicíny stanovila v roce 1998
přesné podmínky, za kterých lze v České republice akceptovat vedení
porodu ve vodě.