Příprava těhotných žen k porodu vznikla nezávisle v Anglii a v sovětské Ukrajině a po několik desetiletí byla chápána především jako metoda snižující porodní bolest.
V Anglii Dick-Read vytvořil koncepci přirozeného porodu. Představoval si, že úzkost zvyšuje napětí dolního děložního segmentu, což je příčinou bolestivosti porodních kontrakcí. Těhotné učil relaxačním cvikům a za porodu se snažil snižovat úzkost ženy (doporučoval např. trvalou přítomnost porodníka u rodičky). Později připojil i vysvětlení mechanismu porodu a nácvik rychlého dýchání během kontrakce; tím se značně přiblížil porodnické psychoprofylaxi.
Metodu porodnické psychoprofylaxe (ve světě je dnes známa jako Lamazova metoda) vytvořil v Charkově Velvovskij. Vysvětlováním průběhu porodu a poučováním těhotné ženy měl být odstraněn strach z porodu. Vycházeje z pavlovovské fyziologie, snažil se Velvovskij aktivovat mozkovou kůru – negativní indukce pak vyvolá její necitlivost na bolestivé podněty. Využíval k tomu různé techniky, např. hlazení břicha, sledování doby mezi kontrakcemi (sem patří i těhotenský tělocvik, který se v tuzemsku stal integrální součástí předporodní přípravy), učil rychlému povrchnímu dýchání za kontrakce.
Velvovského postup se ve světě rozšířil začátkem 50. let zásluhou francouzského porodníka Pierra Lamaze. Jeho původní přínos spočíval v zapojení relaxačních technik.
Další vývoj charakterizuje masové zavádění psychoprofylaktické metody ve světě i u nás, spolu se zcela nekriticky nadšeným hodnocením jejího analgetického efektu.
Metoda se brzy rozštěpila do dvou směrů. Sovětská škola (Nikolajev) zdůrazňovala především fyziologické aspekty a připouštěla kombinaci s farmakologickou porodnickou analgezií. Francouzská škola (Vellay) propojila psychoprofylaxi s některými spekulacemi neopsychoanalýzy, když jakákoli medikace je škodlivá především pro další emoční vývoj vztahu matky a dítěte. Přímým pokračováním tohoto směru je “něžný” porod podle Leboyera.
Skutečné vědecké ověření analgetického efektu Lamazovy metody provedl až v 80. letech Melzack s nepříliš povzbudivým výsledkem. Jen někteří lektoři dosáhli signifikantního poklesu porodní bolesti, ale i v těchto případech potřeba další farmakologické analgezie zůstala stejná jako u nepřipravených rodiček.
Jako metoda porodnické analgezie ustoupila dnes příprava těhotných zcela do pozadí. Důraz se nyní klade na její význam pro prožitek porodu (včetně případných komplikací a operací) a pro přípravu k rodičovství.
Příprava těhotných žen metodou porodnické psychoprofylaxe vyžaduje nejméně šest hodinových besed. Těhotenský tělocvik je pouze prostředkem, sám o sobě nemá jako příprava k porodu význam. Totéž se týká vzdělávacích filmů. Metoda není zcela prosta komplikací. V klasickém pojetí, kdy je žena vedena k tomu, že při správném chování proběhne porod bez komplikací, může případné operační ukončení porodu vnímat jako své selhání.
Pro přípravu těhotných žen k porodu byly upraveny také některé psychoterapeutické techniky (autogenní trénink, biofeedback, systematická desenzitizace, transcendentální analýza, hypnóza atd.). Lze je využít u velmi úzkostných žen, vyžadují však vyškoleného psychoterapeuta.
Předporodní přípravu nelze redukovat pouze na odstranění strachu z porodu. Těhotné se neméně bojí potratu nebo průběhu těhotenství. Jsou stresovány obavami z porodu malformovaného dítěte, ale i strachem, že se o dítě po porodu nedokáží postarat.
V širším smyslu si předporodní příprava klade za cíl:
- informovat o správné životosprávě v těhotenství (doporučení racionální výživy),
- informovat rodiče o sociálních a pracovních důsledcích těhotenství,
- seznámit ženu a jejího partnera s průběhem porodu, včetně porodnických operací,
- informovat o možnostech analgezie za porodu,
- seznámit ženu se zásadami péče o dítě po porodu (kojení).
Užitečnou součástí předporodní přípravy je návštěva porodního sálu ve III. trimestru těhotenství a seznámení se s prostředím a personálem.
Literatura
1. BECK, NC., HALL, D. Natural childbirth. A review and analysis. Obstet. Gynec., 52, 1978, p. 371–379.
2. BECK, NC., GEDEN, EA., BROUDER, GT. Preparation for labor: a historical perspective. Psychosom. Med., 41, 1979, p. 243–258.
3. BECK, NC., SIEGEL, LJ. Preparation for childbirth and contemporary research on pain, anxiety, and stress reduction: a review and critique. Psychosom. Med., 42, 1980, p. 429–447.
4. ČEPICKÝ, P. Psychoprofylaktická příprava k porodu. Čs. Gynek., 49, 1984, s. 119–124.
5. MELZACK, R., TAENER, P., et al. Labour is still painful after prepared childbirth training. Can. Med. Ass. J., 125, 1981, p. 357–363.
6. MELZACK, R. The myth of painless childbirth (The John J. Bonica lecture). Pain, 19, 1984, p. 321–337.
7. PEČENÁ, M., ČEPICKÝ, P., et al. Koncepce přípravy těhotných žen k porodu. Čs. Gynek., 55, 1990, s. 768–772.
8. ŠTEMBERA, Z. Stručný obsah přednášek psychoprofylaktické přípravy. Prakt. Lék., 33, 1953, s. 104–113.
9. VELLAY, P. Painless labor: a French method. In Modern Perspetives in Psycho-Obstetrics. Edinburgh : Oliver Boyd, 1972, p. 358–340.
10. VELVOVSKIJ, IZ. Psichoprofilaktičeskoe obezbolivanie rodov. Akuš. Ginek., 6, 1950, s. 6–12.
