Příprava těhotných žen k porodu
vznikla nezávisle v Anglii a v sovětské Ukrajině a po několik
desetiletí byla chápána především jako metoda snižující porodní bolest.
V Anglii Dick-Read vytvořil koncepci přirozeného porodu.
Představoval si, že úzkost zvyšuje napětí dolního děložního segmentu,
což je příčinou bolestivosti porodních kontrakcí. Těhotné učil
relaxačním cvikům a za porodu se snažil snižovat úzkost ženy
(doporučoval např. trvalou přítomnost porodníka u rodičky). Později
připojil i vysvětlení mechanismu porodu a nácvik rychlého dýchání během
kontrakce; tím se značně přiblížil porodnické psychoprofylaxi.
Metodu porodnické psychoprofylaxe (ve světě je dnes známa jako
Lamazova metoda) vytvořil v Charkově Velvovskij. Vysvětlováním průběhu
porodu a poučováním těhotné ženy měl být odstraněn strach z porodu.
Vycházeje z pavlovovské fyziologie, snažil se Velvovskij aktivovat
mozkovou kůru – negativní indukce pak vyvolá její necitlivost na
bolestivé podněty. Využíval k tomu různé techniky, např. hlazení
břicha, sledování doby mezi kontrakcemi (sem patří i těhotenský
tělocvik, který se v tuzemsku stal integrální součástí předporodní
přípravy), učil rychlému povrchnímu dýchání za kontrakce.
Velvovského postup se ve světě rozšířil začátkem 50. let zásluhou
francouzského porodníka Pierra Lamaze. Jeho původní přínos spočíval
v zapojení relaxačních technik.
Další vývoj charakterizuje masové zavádění psychoprofylaktické
metody ve světě i u nás, spolu se zcela nekriticky nadšeným hodnocením
jejího analgetického efektu.
Metoda se brzy rozštěpila do dvou směrů. Sovětská škola (Nikolajev)
zdůrazňovala především fyziologické aspekty a připouštěla kombinaci
s farmakologickou porodnickou analgezií. Francouzská škola (Vellay)
propojila psychoprofylaxi s některými spekulacemi neopsychoanalýzy,
když jakákoli medikace je škodlivá především pro další emoční vývoj
vztahu matky a dítěte. Přímým pokračováním tohoto směru je “něžný”
porod podle Leboyera.
Skutečné vědecké ověření analgetického efektu Lamazovy metody
provedl až v 80. letech Melzack s nepříliš povzbudivým výsledkem. Jen
někteří lektoři dosáhli signifikantního poklesu porodní bolesti, ale
i v těchto případech potřeba další farmakologické analgezie zůstala
stejná jako u nepřipravených rodiček.
Jako metoda porodnické analgezie ustoupila dnes příprava těhotných
zcela do pozadí. Důraz se nyní klade na její význam pro prožitek porodu
(včetně případných komplikací a operací) a pro přípravu k rodičovství.
Příprava těhotných žen metodou porodnické psychoprofylaxe vyžaduje
nejméně šest hodinových besed. Těhotenský tělocvik je pouze
prostředkem, sám o sobě nemá jako příprava k porodu význam. Totéž se
týká vzdělávacích filmů. Metoda není zcela prosta komplikací.
V klasickém pojetí, kdy je žena vedena k tomu, že při správném chování
proběhne porod bez komplikací, může případné operační ukončení porodu
vnímat jako své selhání.
Pro přípravu těhotných žen k porodu byly upraveny také některé
psychoterapeutické techniky (autogenní trénink, biofeedback,
systematická desenzitizace, transcendentální analýza, hypnóza atd.).
Lze je využít u velmi úzkostných žen, vyžadují však vyškoleného
psychoterapeuta.
Předporodní přípravu nelze redukovat pouze na odstranění strachu
z porodu. Těhotné se neméně bojí potratu nebo průběhu těhotenství. Jsou
stresovány obavami z porodu malformovaného dítěte, ale i strachem, že
se o dítě po porodu nedokáží postarat.
V širším smyslu si předporodní příprava klade za cíl:
- informovat o správné životosprávě v těhotenství (doporučení racionální výživy),
- informovat rodiče o sociálních a pracovních důsledcích těhotenství,
- seznámit ženu a jejího partnera s průběhem porodu, včetně porodnických operací,
- informovat o možnostech analgezie za porodu,
- seznámit ženu se zásadami péče o dítě po porodu (kojení).
Užitečnou součástí předporodní přípravy je návštěva porodního sálu
ve III. trimestru těhotenství a seznámení se s prostředím a personálem.
Literatura
1. BECK, NC., HALL, D. Natural childbirth. A review and analysis. Obstet. Gynec., 52, 1978, p. 371–379.
2. BECK, NC., GEDEN, EA., BROUDER, GT. Preparation for labor: a historical perspective. Psychosom. Med., 41, 1979, p. 243–258.
3. BECK, NC., SIEGEL, LJ. Preparation for childbirth and
contemporary research on pain, anxiety, and stress reduction: a review
and critique. Psychosom. Med., 42, 1980, p. 429–447.
4. ČEPICKÝ, P. Psychoprofylaktická příprava k porodu. Čs. Gynek., 49, 1984, s. 119–124.
5. MELZACK, R., TAENER, P., et al. Labour is still painful after
prepared childbirth training. Can. Med. Ass. J., 125, 1981, p. 357–363.
6. MELZACK, R. The myth of painless childbirth (The John J. Bonica lecture). Pain, 19, 1984, p. 321–337.
7. PEČENÁ, M., ČEPICKÝ, P., et al. Koncepce přípravy těhotných žen k porodu. Čs. Gynek., 55, 1990, s. 768–772.
8. ŠTEMBERA, Z. Stručný obsah přednášek psychoprofylaktické přípravy. Prakt. Lék., 33, 1953, s. 104–113.
9. VELLAY, P. Painless labor: a French method. In Modern Perspetives
in Psycho-Obstetrics. Edinburgh : Oliver Boyd, 1972, p. 358–340.
10. VELVOVSKIJ, IZ. Psichoprofilaktičeskoe obezbolivanie rodov. Akuš. Ginek., 6, 1950, s. 6–12.