Lokální anestetika patří k základním lékům v porodnické analgezii a anestezii. Dokonalá znalost jejich farmakologie je nezbytná k úplnému využití terapeutického potenciálu těchto látek a k zajištění bezpečí pro matku i plod. Přehled objevů a uvedení jednotlivých lokálních anestetik do praxe ukazuje tab. 4.2-1 (3).
Esterová lokální anestetika jsou látky většinou relativně nestabilní, s krátkou dobou exspirace, které nelze opakovaně sterilizovat. Jejich účinek trvá jen krátce. Výjimkou je tetrakain, jenž působí dlouhodobě (2-4 h), je však toxický, což limituje jeho maximální dávku, takže je vhodný pouze k subarachnoidální, případně topické anestezii. Chloroprokain, který je dnes dostupný ve vhodnější adjustaci bez metabisulfitu, prožívá renesanci pro rychlost nástupu a krátkost svého účinku, a využívá se tedy zejména pro ambulantní anestezie. Esterová lokální anestetika mají značné riziko alergických reakcí. Ze všech těchto důvodů se dnes obvykle dává přednost amidům.
Amidová lokální anestetika jsou na rozdíl od esterů vysoce stabilní, mají dlouhou dobu exspirace, lze je opakovaně sterilizovat. Mají velmi nízký potenciál pro vyvolání alergických reakcí. Pro svou analgeticko-anestetickou účinnost, spolehlivost, délku účinku a výhodnou diferenční blokádu se dnes v porodnické anestezii nejčastěji používá bupivakain. Panují však obavy z jeho kardiotoxicity. Vyšší bezpečnost a srovnatelná účinnost se očekává od ropivakainu a levobupivakainu, které byly nedávno uvedeny na trh.
