U rodiček je pravidelným nálezem vysoký stav bránice, provázený snížením funkční reziduální kapacity plic o 20 %. Mimo limitované ventilace je současně významně zvýšena spotřeba kyslíku, téměř o čtvrtinu normálních hodnot. Z uvedených důvodů je při úvodu anestezie každá rodička potenciálně ohrožena rychle se rozvíjející hypoxií. Spolupůsobícím faktorem může být současná hypotenze. Apnoe v trvání jedné minuty snižuje PaO2 rodičky až o 150 torrů (20 kPa) (7). Preoxygenaci před úvodem anestezie proto nelze chápat jako vytváření kyslíkových zásob, ale jako zabezpečení aktuálních kyslíkových nároků rodičky. Preoxygenace je za normálních okolností zajištěna 3-5minutovým podáváním kyslíku obličejovou maskou. V situacích nouze, při mimořádně neodkladném úvodu anestezie, jsou pro uspokojivé okysličení dostačující čtyři hluboké vdechy čistého kyslíku (8).
Ventilačnímu režimu rodičky je při císařském řezu nutno věnovat zvýšenou pozornost. Hypoventilace matky vede u plodu rychle k hypoxii a hyperkapnii s posunem acidobazické rovnováhy. Naopak nadměrná hyperventilace při dýchání přerušovaným tlakem rovněž působí hypoxémii a acidózu plodu. Vznikající hypokapnie u matky (PaCO2 pod 2,6 kPa) vede ke snížení uterinní perfúze, která je způsobena vazokonstrikcí uterinních cév. Posunem disociační křivky (Bohrův efekt) je současně zhoršeno uvolňování kyslíku ve tkáních.
Pro optimální stav novorozence by ventilace matky měla směřovat k dosažení normokapnie (PaCO2 3,9-4,3 kPa) při maximální koncentraci kyslíku ve vdechované směsi (FiO2 1,0) v době vybavení plodu. Podávání čistého kyslíku při preoxygenaci i v průběhu anestezie před vybavením plodu je plně indikované, zlepšuje kyslíkovou situaci plodu i Apgar-skóre novorozence. Zvýšení PaO2 rodiček nad hodnoty 300 torrů (40 kPa) signifikantně snižuje incidenci resuscitací novorozenců.
