K prevenci destičkových trombů u preeklampsie (8, 16) se používá protidestičkové léčby s deriváty kyseliny acetylsalicylové (např. Anopyrin v dávce 50-100 mg denně per os). Nyní je doporučováno tuto léčbu kombinovat s nízkomolekulárním heparinem (LMWH - low molecular weight heparin).
U asi 0,05-1 % těhotných žen se diagnostikuje hluboká žilní trombóza. Její incidence je asi 6x vyšší než u stejně starých netěhotných žen. Postihuje převážně levou dolní končetinu (ileofemorální trombóza). S vysokou pravděpodobností opakovaného výskytu hluboké žilní trombózy je ale třeba počítat u všech těhotných žen, které ji již dříve prodělaly. Také po císařském řezu dochází u asi 3 % operovaných žen k hluboké žilní trombóze. To je více než u žen rodících přirozeně - vaginální cestou, kde je výskyt hluboké žilní trombózy asi 0,08-1,2 %.
Pokud hluboká žilní trombóza není v těhotenství nebo šestinedělí lege artis léčena (většinou 20 000 j. heparinu v infúzi 24 h), končí až v 16 % plicní embolií. Výskyt plicní embolie je zde mnohem vyšší než při hluboké žilní trombóze u netěhotných (2-3 %), proto je dnes k profylaxi pooperační hluboké žilní trombózy při císařském řezu používán rutinně heparin. V praxi již převládá použití nízkomolekulárního heparinu, který pro svůj jednoduchý způsob aplikace s.c. jednou denně v této indikaci nahradil tzv. standardní, nefrakcionovaný heparin.
Prevenci pooperační hluboké žilní trombózy zahajujeme i u těhotných již před výkonem a pokračujeme v ní dalších 5-7 dní. Pokud by bylo použito neuroaxiální analgezie/anestezie, nemá být provedena v době vrcholu účinku kteréhokoli heparinu (viz kap. 7.7.3).
Bylo prokázáno, že nízkomolekulární hepariny jsou v s.c. aplikaci účinné nejen při profylaxi, ale i při léčbě hluboké žilní trombózy, včetně léčby trombembolismu (6, 8, 20). Perorální antikoagulancia jako warfarin nebo pelentan u těhotných žen nepoužíváme. Prostupují bariérou placenty a v I. trimestru působí teratogenně. Nasazují se až po skončení těhotenství.
