Celková anestezie může v rozhodující míře přispět k optimálnímu průběhu operačního porodu, a to i bez negativního ovlivnění novorozence. Naopak u porodu komplikovaného ohrožením plodu (strangulace pupečníku, placenta praevia, abrupce placenty, protrahovaný porod) je neuspokojivý poporodní stav novorozence často předem determinován a i maximální úsilí anesteziologické péče přináší pouze částečný úspěch. Syndrom tísně plodu je charakterizován narůstající hypoxií a acidózou.
Za tohoto stavu dochází ke zvýšenému průniku látek, tj. i anestetik, přes placentární, fetální a hematoencefalickou bariéru. Ovlivnění stavu novorozence anestezií se v této situaci nelze vyhnout ani tehdy, jsou-li použity k celkovému znecitlivění matky nejnižší, až subanestetické dávky farmak. Rovněž prodloužení intervalu mezi incizí kůže a vybavením plodu nad časový interval 3 minut je sledováno hypoxií plodu, zhoršením ukazatelů acidobazické rovnováhy i Apgar-skóre novorozence. Většina klinických studií potvrzuje poznatek, že útlum novorozence celkovou anestezií je více určován délkou operačního zákroku než samotnou metodou znecitlivění. Jestliže je porod ukončen velice časně po úvodu do celkové anestezie, bývá "vitalita" novorozence stejná jako v případě, kdy je užito neuroaxiální metody znecitlivění (1).
Klinický stav novorozence vykazuje při neuroaxiální anestezii matky zpravidla menší depresi než po celkové anestezii. Prokazatelný rozdíl v Apgar-skóre je nacházen zejména v první minutě po porodu, kdy je při užití celkové anestezie vyšší incidence dechové nedostatečnosti. Naopak v páté minutě již v Apgar-skóre nebývá signifikantní rozdíl mezi tím, zda bylo použito celkového, či neuroaxiálního znecitlivění (2).
Požadavky na celkovou anestezii
Při celkové anestezii pro císařský řez jsou vždy sledovány základní cíle:
- dosáhnout optimálních podmínek pro vedení porodu při zachovaném komfortu matky,
- zajistit bezpečnostní kritéria u matky (prevence aspirace, hypoxie a hypotenze),
- udržet přiměřenou uteroplacentární perfúzi,
- minimalizovat vliv znecitlivění na základní životní funkce novorozence,
- poskytnout operatérovi pohodlí a klid k provedení výkonu.
Relativní pravidelnost krevních ztrát při císařském řezu přispívá k jejich podceňování. V porovnání s fyziologicky probíhajícím porodem (400-600 ml) je u císařského řezu udávána krevní ztráta až 1000 ml. Korekce objemového deficitu musí být účinná a včasná, v žádném případě nesmí před vybavením plodu dojít k epizodě hypotenze (systolický tlak matky pod 100 torrů = hypoxie plodu). Před úvodem do anestezie je nezbytné polohováním rodičky na levý polobok (elevace 10-15 cm) zabránit aortokavální kompresi se sníženým žilním návratem. Premedikační přípravou je třeba potlačit sympatickou stimulaci, rovněž je nutno vyvarovat se zbytečnému podání vazopresorických látek před porodem.
