Porodní činnost je vyvolána složitými anatomickými, biochemickými a endokrinologickými ději, které se odehrávají v organismu matky i plodu. Výsledkem je příprava ("zrání") děložního hrdla a kontrakce.
Syndrom předčasné porodní činnosti je reakce fetomaternální jednotky na různé inzulty. Vlivy, které způsobují syndrom předčasné porodní činnosti, je možné rozdělit do dvou základních skupin (viz kap. 2.8 a 10.22):
- přímé,
- nepřímé.
Předčasná porodní činnost je definována jako pravidelné děložní kontrakce, které vedou ke zrání děložního hrdla a progresivní dilataci od 23. do ukončeného 37. týdne těhotenství. V 50 % případů předčasných porodů není předchozí děložní činnost rozpoznána. Používané diagnostické postupy k detekci předčasné porodní činnosti jsou ve 40 % falešně pozitivní a v 18 % falešně negativní. Sledují se kontrakční činnost dělohy (tokograf), anatomické změny děložního hrdla v čase (ultrazvuková cervikometrie a zjištění tvaru dilatace vnitřní branky), laboratorně se stanovuje fetální fibronektin v poševním stěru, dynamický pokles estriolu ve slinách a sledují se zánětlivé markery (rutinní klinické sledování těhotné ženy - tělesná teplota, tep, počet leukocytů a C-reaktivní protein). V poslední době se hledají další způsoby detekce zánětlivého procesu, a to za stanovených podmínek vysoké specificity a senzitivity, cenové dostupnosti a možnosti technického vyhodnocování.
Podle vyvolávajících faktorů předčasné porodní činnosti je až v 75 % případů nutné ukončení těhotenství. V 25 % bývá možnost zahájit tokolytickou terapii.
Podmínky tokolytické terapie:
- bezpečnost z hlediska matky a plodu,
- dobrá tolerance,
- účinnost,
- pečlivé zvážení výhod a nevýhod podání tokolytik.
Indikace tokolytické léčby:
- zklidnění děložní aktivity na 24-48 hodin (potřebná doba pro nástup účinku glukokortikoidů k urychlení plicní zralosti plodu a snížení rizika intraventrikulárního krvácení u nezralého plodu, pro nástup účinku antibiotik a/nebo umožnění transportu in utero);
- akutní hypoxie plodu v souvislosti s porodní činností (např. k úpravě děložních kontrakcí při cervikokorporální dystokii nebo hyperaktivitě děložní);
- potřeba relaxace dělohy při císařském řezu u obtížného vybavování plodu v patologické poloze;
- preventivní podávání po abdominálních operacích během těhotenství (např. po apendektomii či cholecystektomii ve II. a III. trimestru), před/po cerkláži děložního hrdla ap.
Kontraindikace tokolytické léčby znázorňuje tab. 4.3-1.
Tab. 4.3-1. Kontraindikace tokolytické léčby
|
Kontraindikace
|
Kontraindikace
|
|
arteriální hypertenze tìká preeklampsie /eklampsie krvácení nebo krvácivý stav srdeèní choroba pokroèilý vaginální nález na dìloním hrdle pøecitlivìlost na dané tokolytikum |
> 37. týden tìhotenství porodní hmotnost pøes 2500 g VVV plodu nesluèitelná se ivotem chorionamnionitis
ohroení plodu
abúzus návykových |
V tabulce 4.3-2 je uveden přehled léčiv, která lze podat v rámci tokolytické terapie.
Tab. 4.3-2. Přehled tokolytických léčiv
|
Léková skupina tokolytik |
Úèinná látka (léčivo) |
|
1. b2-sympatomimetika |
ritodrin,
fenoterol, |
|
2. magnézium sulfát |
magnézium
sulfát |
|
3.
antagonisté syntézy |
indometacin,
sulindak, |
|
4.
blokátory kalciových |
nifedipin |
|
5.
antagonisté oxytocinu |
atosiban (v klinickém zkouení) |
|
6. gestageny |
progesteron |
|
7. donory oxidu dusnatého (NO) |
nitroglycerin |
|
8. inhibitory fosfodiesterázy |
aminofylin |
|
9. (etylalkohol) |
(etanol) |
