Pacientům, ženám v reprodukčním věku zvláště, podáváme obvykle transfúzní přípravky stejnoskupinové v AB0 a Rh (D) systému. V případě, že je vážně ohroženo zdraví či život nemocné a stejnoskupinová krevní konzerva není k dispozici, jsme nuceni přistoupit k substituci nestejnoskupinové. Při nestejnoskupinových transfúzích se projeví výhoda zpracování plné krve na erytrocytové koncentráty, protože při podání erytrocytového koncentrátu v resuspenzním roztoku je příjemci aplikováno minimální, klinicky bezvýznamné množství plazmy, obsahující přirozené skupinové aglutininy. Univerzálním dárcem je dárce krevní skupiny 0, univerzálním příjemcem je příjemce krevní skupiny AB.
Pro aplikaci plazmy platí pravidlo opačné:
- univerzálním dárcem je dárce krevní skupiny AB,
- univerzálním příjemcem je příjemce krevní skupiny 0.
Na Rh faktor není při aplikaci plazmy brán zřetel.
Pro aplikaci trombokoncentrátu platí pravidlo jako pro erytrocytový koncentrát.
Při náhlých velkých krevních ztrátách (tzn. ztratí-li pacientka více než 20 % krevního volumu do 1 hodiny) a při masivních transfúzích (tzn. že během 24 hodin je hrazeno více než 65 % krevního volumu) můžeme při substituci postupovat následovně (tab. 10.6-1):
Tab. 10.6-1. Substituce velké krevní ztráty
|
Krevní ztráta v % objemu |
Již podaný EK (TU) |
Poměr EK a FFP (TU) |
|
20 a více % |
4 |
další substituce 4 : 1 |
|
|
dalších 6 |
další substituce 3 : 1 |
|
|
více než 10 |
další substituce 2 : 1 |
|
2050 % |
4 |
3 : 1 a 2 : 1 |
|
|
více než 4 |
2 : 1 a 1 : 1 |
|
více než 50 % |
|
1 : 1 |
EK erytrocytový koncentrát, FFP čerstvě zmražená plazma, TU transfúzní jednotka
Je však třeba zdůraznit, že toto schéma nelze doporučit paušálně, protože vystavuje nemocnou zbytečnému riziku bez prokazatelných výhod. Použijeme je tedy pouze v případě, že nemáme možnost hradit chybějící koagulační faktory pomocí krevních derivátů nebo v případě masivní transfúze, s přihlédnutím k již podaným náhradním roztokům.
Transfúzi podává vždy a jedině lékař za asistence zdravotní sestry. Orientační vyšetření krevní skupiny jak transfúzního přípravku, tak i příjemce se musí provést přímo u lůžka, bezprostředně před podáním transfúze. Cílem tohoto postupu je odhalení administrativních omylů a tedy prevence nejzávažnějších transfúzních komplikací plynoucích z AB0 inkompatibility. Je známou skutečností, že téměř vždy se při fatálních potransfúzních reakcích jednalo o administrativní omyl.
Na začátku každé transfúze, nejedná-li se o pacientku v celkové anestezii či bezvědomí, je nutno vykonat biologickou zkoušku z důvodu odhalení inkompatibility nebo jiné reakce, a to při větší rychlosti transfúze po dobu několika minut (nevysvětlitelné náhlé zesílení krvácení během operace může být jedinou známkou inkompatibility). Pokud se nevyskytne žádná reakce, pokračuje se přiměřenou rychlostí, tzn. že jedna transfúzní jednotka (TU) se podá během 1-2 hodin. Transfúze by neměla trvat déle než 4 hodiny.
Samozřejmostí je vyšetření moči, teploty, krevního tlaku a pulsu před transfúzí a po ní. Tyto údaje musí být vždy přesně a čitelně uvedeny v chorobopise společně s číslem krevní konzervy a se záznamem o biologické zkoušce a o kontrole krevní skupiny příjemce i dárce. Dále musí být uveden přesný čas začátku a konce transfúze a případné vedlejší účinky, které se objevily v souvislosti s transfúzí. Zbytek krevního přípravku se musí uschovat v chladničce po dobu minimálně 24 hodin, aby mohla být vyšetřena případná potransfúzní reakce.
Nastane-li jakákoli reakce nebo komplikace během krevního převodu, musí se transfúze ihned ukončit, ale při zachování žilního vstupu!
Poznámka: 1 transfúzní jednotka (TU) představuje obvykle 220 ± 50 ml erytrocytového koncentrátu nebo čerstvě zmražené plazmy.
